Čepele z damascénské oceli
Už jste někdy slyšeli o damascénské oceli? Jedná se o vysoce kvalitní ocel s typickými vzory – mramorováním. Její výroba je velmi náročná, taková čepel se rodí třeba i několik stovek hodin.
Jak vypadají jednotlivé kroky, to nám prozradí a předvedou Kamil a Radim Daschové z Jílovic, kteří se výrobě věnují už několik let. Ukáží nám, jak vzniká čepel se čtyřiceti vrstvami. Na začátku jsou tři, které se svaří a vykove se z nich pás. Ten se přesekne na tři díly a postup se opakuje.
Každý z provedených kroků samozřejmě ovlivňuje konečnou podobu výsledku. Na něm pak můžeme obdivovat třeba vzor hvězd, květin nebo šachovnice. Sledovat budeme i výrobu rukojeti a její zdobení, k němuž bratři Daschové používají třeba polodrahokamy z Madagaskaru nebo fosilní traviny.
Podívejte se na FOTOGALERII z místa reportáže...
Co nebylo v reportáži
Připravila: Jitka Štěpánkováredaktorka Toulavé kameryPrvní zmínky o výrobě damascénské oceli jsou z 1. poloviny prvního tisíciletí př. n. l. z oblasti Indie a Srí Lanky. Výroba tohoto materiálu se poté rozšířila do Persie a Turecka, odkud se výrobky dostávaly do Evropy. Kvůli své kvalitě a pověsti začal být „damašek“, jak se také tomuto materiálu říká, napodobován po celém světě všemi možnými způsoby. Dnes je již prapůvodní způsob výroby damascénské oceli zapomenutý, ale najdou se stále nadšenci, kteří se ho snaží znovu objevit.
Damascénská ocel je materiál vyrobený z nejméně dvou druhů různých ocelí, které jsou metodou kovářského svařování postupně překládány a pevně spojeny, tímto postupem vznikne ocel s poměrně pravidelnou vnitřní strukturou, jejíž kresba se objeví po naleptání a vyleštění povrchu. U damašku je výsledná umělecká hodnota vzniklého vzoru velmi důležitá, proto jakýkoliv kaz vzniklý například při svařování by hotový výrobek znehodnotil. Vzniklý vzor je vždy unikátní a záleží na použité technologii a rovině výbrusu. Na čepeli se tak může objevit mozaika, vlnky, květinový vzor nebo třeba přidáním řetězu vzniká kabelový vzor.
Jedinečnost a vysoká cena damascénské oceli je ale hlavně v jejích vlastnostech. Spojením různých materiálů se kovář vždy snaží dosáhnout toho, aby výsledný materiál měl z každé použité oceli vždy jen ty nejlepší vlastnosti – tvrdost a přitom i houževnatost, byl odolný proti opotřebení a přelomení.
Bratři Kamil a Radim Dachsovi se o nože zajímali již od dětství, zkoušeli je již jako malí vyrábět ze všech dostupných materiálů. Na fotografiích a článcích v knížkách se později setkali s damascénskou ocelí, kterou si sami chtěli zkusit vyrobit. První výrobek byl však velmi rozpačitý, brzy se ale začali učit opravdovému řemeslu od mistra, který se nimi podělil o své zkušenosti s výrobou a zasvětil je do tajů kovářského svařování oceli.
Nože od bratrů Dachsových vždy neomylně rozeznáte podle japonského znaku tanuki, jímž své výrobky signují.
