Vodovodní údolí
V Krkonoších jsme objevili už spoustu krás, ale Vodovodním údolím se projdeme poprvé. Pokud jste ho při svých toulkách nejvyšším českými horami dosud míjeli, tak hlavně díky tomu, že není značené turistickými značkami a jeho zajímavosti tak zůstávají většině návštěvníků utajeny.
Údolí najdeme mezi Rýchorami a Trutnovem, své jméno dostalo podle vodovodu, který byl vybudován na počátku 20.století a přivádí dodnes životodárnou tekutinu do Trutnova. Vodovod lemuje deset unikátních technických staveb – vodní zámky. My se samozřejmě u některých zastavíme. Bývaly mezi sebou propojeny potrubím a sloužily k čeření neboli prokysličování vody.
Podíváme se také, kam se při cestě údolím ztrácí Maxův potok a zjistíme, jak se s touhle komplikací vypořádali stavitelé vodovodu. Pak si prohlédneme místa, kde se těžil a zpracovával vápenec a přidáme jednu zajímavou pověst.
Podívejte se na FOTOGALERII z místa reportáže...
Co nebylo v reportáži
Připravila: Jitka Štěpánkováredaktorka Toulavé kameryNaše putování Vodovodním údolím jsme začali v Horním Maršově. Sama obec stojí za zastavení a prohlídku místních památek.
Osada vznikla někdy v 10. století, kdy se tady na soutoku Úpy a Lysečinského potoka objevili hledači zlata a o sto roků později se tu usadil rybář Marša a osadu nazval Maršov. První písemná zmínka pochází až z roku 1541. Tehdy obec získal se dvěma zpustlými hamry podnikatel Kryštof z Gendorfu.
V roce 1567 se m přišli dřevaři z Tyrol a Štýrska těžit dříví pro kutnohorské doly. Když těžba skončila, obyvatelé se zaměřili na tkalcovství, tak jako na dalších místech Krkonoš. Maršov má dva kostely – novogotický z let 1895 - 1899 s fasádou z lícových cihel, který stojí u hlavní silnice. Vznikl podle návrhu architekta Josefa Schulze.
Druhý kostel Nanebevzetí Panny Marie je o tři sta let starší a je jednou z nejstarších památek Krkonoš. Byl postaven italským stavitelem Carolo Valmadim v letech 1605 – 1608 na místě původního dřevěného kostelíka, který tu stál od roku 1568. Z protestanských časů se dochovala kamenná křtitelnice z roku 1572. Na hřbitově kolem kostela jsou převážně německé náhrobky.
Celý areál, včetně velké lípy staré 400 let, je kulturní památkou chráněnou státem. Maršov se také zapsal do dějin selských bouří v 18. století.
Dominantou obce je klasicistní zámek z 18. století. V roce 1744 Maršov vlastnil významný krkonošský šlechtický rod Schaffgotschů, který z panského domu v roce 1792 postavil dvoupodlažní klasicistní zámek.
V roce 1829 se majitelem zámku stal nezletilý Berthold Aichelburg. Štěstí mu nepřinesl. Po jedné hádce s manželkou Theodorou Ernestinou Aichelburgovou se Berthold v prostředním pokoji prvního patra zámku 13. května 1861 zastřelil. Jeho syn Alfons v roce 1869 přistavěl zadní křídla zámku, která uzavřela čtvercové nádvoří. Další přestavba proběhla v letech 1907 až 1910 v novorenesančním stylu za Czernin-Morzinů. Dnes je zámek v soukromých rukou a je chráněnou kulturní památkou.
Ve městě dodnes stojí několik typických roubených krkonošských chalup. Další jsou roztroušené i kolem cesty v údolí Úpy a v osadách Dolní a Horní Lysečiny a Dolní a Horní Albeřice. Nad romantickým údolím Lysečinského a Albeřického potoka se zdvihají Rýchory, které tvoří nejvýchodnější část Krkonoš. Tento kout patří k těm méně navštěvovaným místům, než jsou známá krkonošská střediska, ale o to však kouzelnějším.
